Elektronická fakturace v Evropě: dopady analyzovány v nové zprávě EU

Evropská komise zveřejnila zprávu o elektronické fakturaci v Evropě, ve které analyzuje dopady politiky elektronické fakturace a jejího přijetí na základě významné směrnice 2014/55/EU.

Zpráva o dopadech směrnice 2014/55/EU na vnitřní trh a na zavádění elektronické fakturace ve veřejných zakázkách, zveřejněná 19. února 2024, shrnuje stav elektronické fakturace v regionu a poskytuje přehled o pokroku, poznatcích a výzvách v oblasti harmonizace obchodu a podpory digitální transformace v celé Evropě.

Byla provedena analýzou dat a konzultacemi se zainteresovanými stranami, včetně národních orgánů, malých a středních podniků, velkých podniků a odborníků z daného odvětví. Zahrnovala externí studii, terénní výzkum prostřednictvím průzkumů, rozhovorů a případových studií v různých zemích. Zde jsou klíčové závěry.

Navzdory několika výzvám popsaným ve zprávě lze konstatovat, že Evropská unie učinila významné kroky směrem k modernizaci procesů zadávání veřejných zakázek, přičemž zvláštní důraz byl kladen na zavedení elektronických faktur.

Směrnice 2014/55/EU byla milníkem, jehož cílem bylo odstranit překážky na vnitřním trhu a překážky, kterým čelí podniky v důsledku odlišných vnitrostátních pravidel a norem pro elektronickou fakturaci. Dopad směrnice byl pozitivní a znamenal pokrok v oblasti přeshraniční interoperability a většího využívání elektronické fakturace ve veřejných zakázkách.

Bylo také oceněno za přínos k mezinárodnímu pokroku a podporu globální interoperability. Tento úspěch podtrhuje široké přijetí rámce interoperability Peppol mimo Evropskou unii, v zemích jako Austrálie, Japonsko, Malajsie, Nový Zéland a Singapur, čímž se rozšiřuje působnost a vliv směrnice.

Směrnice úzce souvisí s legislativními návrhy Evropské komise z roku 2022 týkajícími se DPH v digitálním věku (ViDA), které zdůrazňují význam elektronické fakturace. Cílem těchto návrhů je aktualizovat rámec EU pro DPH, aby bylo možné řešit problémy vyplývající z digitální ekonomiky a zjednodušit procesy DPH zavedením jednotné registrace k DPH, čímž se odstraní nutnost vícenásobné registrace v rámci EU. Kromě toho plánují zavést mechanismus hlášení DPH pro přeshraniční transakce v EU, který se bude opírat o elektronickou fakturaci a evropskou normu. Navíc země EU, které chtějí zavést systém hlášení DPH pro vnitrostátní transakce, budou muset rovněž používat elektronickou fakturaci. Návrhy zahrnují směrnici, která stanoví, že do ledna 2028 se elektronická fakturace stane standardní metodou fakturace .

Jedním z hlavních cílů směrnice bylo zajistit interoperabilitu elektronických faktur v celé EU. Toho bylo dosaženo tím, že se všem veřejným zadavatelům uložila povinnost přijímat elektronické faktury, které jsou v souladu s evropskou normou pro elektronickou fakturaci. Toto opatření nejen zlepšilo interoperabilitu, ale také vedlo k významnému nárůstu využívání elektronické fakturace. Zpráva dospěla k závěru, že harmonizací technických požadavků a norem EU účinně zabránila další fragmentaci vnitřního trhu a zajistila, že transakce mezi členskými státy jsou zjednodušené a méně zatěžující.

V roce 2008 byl vládními agenturami v 11 členských státech zahájen projekt Pan-European Public Procurement On-Line (později přejmenovaný na Peppol) financovaný EU, jehož cílem bylo usnadnit přeshraniční elektronické zadávání veřejných zakázek na základě práce Evropského výboru pro normalizaci (CEN). Nyní je řízen neziskovou organizací OpenPeppol a poskytuje soubor technických specifikací, které lze implementovat do stávajících řešení elektronického zadávání veřejných zakázek, aby byly interoperabilní, a vyvinul se v síť přístupových bodů pro výměnu elektronických obchodních zpráv, včetně elektronických faktur.

Vytvoření evropského standardu elektronické fakturace Peppol usnadnilo interoperabilitu na sémantické i syntaktické úrovni. To znamená, že informace obsažené v elektronických fakturách mohou být chápány a zpracovávány jednotně v různých systémech a zemích v rámci EU. Provádění směrnice však odhalilo, že dosažení plné interoperability vyžaduje také řešení problémů na úrovni přenosu. Tento aspekt zůstává klíčovým prvkem pro plynulou výměnu elektronických faktur přes hranice.

Směrnice předpokládala významný nárůst využívání elektronické fakturace, zejména v oblasti vztahů mezi podniky a veřejnou správou (B2G); využívání elektronické fakturace ve veřejných zakázkách se výrazně zvýšilo, a to z 10 % v roce 2013 na 32 % v roce 2020.

Očekávalo se, že tento nárůst bude poháněn povinností veřejných orgánů přijímat elektronické faktury, které splňují požadavky. Některé členské státy zaznamenaly 100% míru přijetí elektronické fakturace pro transakce B2G, zejména ty, které její používání nařídily nebo již byly digitálně vyspělé.

Odhady uvedené ve zprávě naznačují, že digitalizace a automatizace fakturačního procesu přináší měřitelné výhody, a to úspory ve výši přibližně 5,28 EUR za každou vystavenou elektronickou fakturu a 8,4 EUR za každou přijatou elektronickou fakturu, přičemž vycházejí z hodinové mzdové náklady ve výši 46 EUR. Automatizace celého purchase-to-pay order-to-cash purchase-to-pay navíc přináší ještě výraznější úspory.

Ačkoli v celé Evropě došlo k výraznému nárůstu využívání elektronické fakturace, zpráva dospěla k závěru, že se tato metoda zatím nestala převládajícím způsobem fakturace. Růst elektronické fakturace a dalších elektronických obchodních zpráv bude pokračovat i v následujících letech.

Navzdory dosaženým úspěchům přetrvávají na úrovni EU určité výzvy. Zpráva uvádí, že je zřejmá potřeba dalšího úsilí o stimulaci přijetí elektronické fakturace v celém regionu. Kromě toho zůstává prioritou podpora interoperability, aby bylo možné plně využít výhod elektronické fakturace ve všech členských státech. Tyto výzvy poukazují na pokračující cestu k digitální transformaci ve veřejných zakázkách v rámci EU.

Všechny členské státy provedly směrnici do vnitrostátních právních předpisů, ale pokrok je nerovnoměrný. 17 z 27 zemí EU zavedlo povinnost dodavatelů vystavovat elektronické faktury veřejnému sektoru, a to plně v 13 zemích a pouze částečně ve čtyřech zemích.

Pro větší transparentnost jsou zapotřebí lepší statistiky. Země EU nemají povinnost podávat zprávy o transakcích, podrobné informace poskytlo pouze několik vnitrostátních orgánů a ještě méně jich poskytlo informace na přeshraniční úrovni.

Vzhledem k tomu, že EU pokračuje v implementaci, společný cíl zůstává jasný: vytvořit efektivnější, transparentnější a harmonizovanější prostředí pro veřejné zakázky. Pokrok dosažený v rámci směrnice je chvályhodný, ale další postup vyžaduje trvalé úsilí o inovace a spolupráci za účelem širokého přijetí elektronické fakturace.

Zpráva zdůrazňuje, že nové technologie a širší digitální transformace jsou hnací silou vývoje elektronických faktur.

Tyto změny zásadním způsobem mění elektronickou fakturaci, přičemž EU a její členské státy musí pokračovat ve spolupráci, aby vytvořily optimální podmínky pro vlády, podniky a inovátory.