Historie Peppolu: od pilotního projektu EU po globální síť pro elektronickou fakturaci

Projekt Peppol byl zahájen v roce 2008 jako pilotní projekt Evropské komise zaměřený na přeshraniční veřejné zakázky. Dnes se jedná o mezinárodní rámec pro výměnu elektronických faktur, objednávek a dalších obchodních dokumentů, který využívají veřejné orgány i podniky v Evropě, v asijsko-pacifickém regionu a na Blízkém východě. Tento článek popisuje, jak se k tomu dospělo: původní projekt, předání projektu organizaci OpenPeppol, technické změny, díky nimž se z něj stala obecná obchodní síť, a národní nařízení, která na něm nyní staví.

Jak síť funguje v současnosti, se dozvíte v článku „Co je Peppol?“.

V polovině prvního desetiletí 21. století byla elektronická veřejná zakázková činnost v Evropě roztříštěná. Členské státy měly své vlastní platformy pro elektronická výběrová řízení, systémy elektronických podpisů a formáty faktur, takže dodavatel z jedné země mohl jen zřídka podat nabídku na veřejnou zakázku v jiné zemi nebo vystavit fakturu za veřejnou zakázku v jiné zemi, aniž by se musel přizpůsobit místním systémům. Evropská komise financovala projekt PEPPOL (Pan-European Public Procurement Online), aby ukázala, že přeshraniční elektronické zadávání veřejných zakázek může fungovat na základě sdílených, otevřených specifikací.

Článek přednesený na konferenci Wirtschaftsinformatik v roce 2009 popsal hlavní výzvu jako interoperabilitu na třech úrovních: organizační (společné procesy a pragmatické řešení právních rozdílů), sémantické (standardizované obchodní dokumenty) a technické (standardizovaný přenos a elektronické podpisy). Autoři tvrdili, že celoevropské řešení musí být založeno na otevřených standardech a musí vycházet ze stávající národní infrastruktury (Sonntagbauer a Bodiroza, 2009).

Projekt PEPPOL byl zahájen 1. května 2008 jako rozsáhlý pilotní projekt v rámci programu EU pro konkurenceschopnost a inovace (program na podporu politiky v oblasti informačních a komunikačních technologií v rámci CIP). Koordinovala jej Norská agentura pro veřejnou správu a elektronickou veřejnou správu (Difi) a jeho rozpočet ve výši 30,8 milionu eur byl financován společně Evropskou komisí a členy konsorcia. Konsorcium se v průběhu projektu rozrostlo a nakonec čítalo 18 partnerů z 11 nebo 12 evropských zemí, v závislosti na zdroji.

Projekt zahrnoval dodavatelský řetězec jak před, tak i po zadání zakázky:

Některé z nejobtížnějších problémů byly spíše právní a organizační než technické. Dobrým příkladem jsou elektronické podpisy. Mnoho členských států vyžadovalo v rámci elektronických výběrových řízení kvalifikované nebo pokročilé podpisy, takže nabídka podepsaná v jedné zemi musela být ověřitelná i v jiné. Projekt PEPPOL tento problém vyřešil pomocí služeb ověřování podpisů namísto jednotného schématu podpisů, což je přístup popsaný v článku z roku 2012 věnovaném čtyřleté práci projektu v oblasti elektronických podpisů (Ølnes, 2012). Po prodloužení byl projekt formálně ukončen dne 31. srpna 2012.

Aby byly specifikace a síť i po skončení financování ze strany EU nadále udržovány v provozu, byly výsledky předány nové organizaci. OpenPeppol AISBL, mezinárodní neziskové sdružení podle belgického práva, působí od 1. září 2012 jako organizace řízená svými členy, která spravuje a řídí specifikace, dohody a rámec správy a řízení systému Peppol.

OpenPeppol začínal s 5 členy z 5 zemí. V říjnu 2019 měl již 375 členů ve 34 zemích. V červenci 2025 uváděl členy ve 44 zemích, orgány Peppol ve 23 zemích a obchodní dokumenty Peppol vyměňované v 65 zemích.

Název se postupem času změnil. PEPPOL původně vznikl jako zkratka pro pilotní projekt. OpenPeppol nyní označuje Peppol jednoduše jako název svého rámce pro interoperabilitu a síť se využívá jak pro obchod mezi podniky, tak pro veřejné zakázky.

OpenPeppol je organizací řízenou členy. Mezi klíčové prvky její řídící struktury patří:

Každá zúčastněná země má svůj Peppol Authority, tedy vládní orgán, který uzavírá smlouvy s poskytovateli služeb ve své zemi a může stanovit národní požadavky. Ve Švédsku tuto roli plní Národní agentura pro veřejné zakázky (Upphandlingsmyndigheten).

Tři změny, k nimž došlo v letech 2014 až 2023, proměnily Peppol z pilotního projektu v oblasti veřejných zakázek v infrastrukturu, kterou podniky využívají pro každodenní obchodní činnost.

Směrnice 2014/55/EU ukládá orgánům veřejné správy v EU povinnost být schopny přijímat a zpracovávat elektronické faktury, které jsou v souladu s evropskou normou, kterou CEN zveřejnil v roce 2017 pod označením EN 16931. Orgány ústřední státní správy musely být k tomu připraveny do 18. dubna 2019 a zadavatelé na nižší úrovni nejpozději do 18. dubna 2020. Norma EN 16931 definuje sémantický datový model faktury. Peppol BIS Billing 3.0 je specifikací Core Invoice Usage Specification (CIUS) této normy, která umožňuje implementaci modelu v síti Peppol, takže platná faktura Peppol také odpovídá normě EN 16931. Tato specifikace byla zveřejněna 27. února 2018 a v síti se stala povinnou 18. dubna 2019; je aktualizována prostřednictvím pravidelných vydání. Platnou verzi najdete v aktuální dokumentaci Peppol BIS Billing .

První přenosový protokol pilotního projektu, START, byl v letech po skončení projektu nahrazen protokolem AS2 a později protokolem AS4, tedy stejným standardem pro výměnu zpráv, jaký používá stavební blok eDelivery v rámci EU. V souladu s migračním plánem OpenPeppol se protokol AS4 stal mezi přístupovými body Peppol povinným od 1. února 2020. Tato změna ukazuje, jak Peppol odděluje specifikace obchodních dokumentů od vrstvy pro výměnu zpráv, která je přenáší.

S přibýváním zemí mimo Evropu potřebovala společnost Peppol najít způsob, jak na společném základu podporovat místní předpisy. Peppol International (PINT) poskytuje společnou mezinárodní základnu pro specifikace faktur, doplněnou o profily specifické pro jednotlivé jurisdikce, kde se liší místní daňové a regulační požadavky, jako například PINT SG pro Singapur, PINT JP pro Japonsko a PINT AE pro Spojené arabské emiráty. Mezinárodní observatoř pro elektronickou fakturaci při Politecnico di Milano stanovila datum zavedení standardu PINT na červenec 2023.

První orgány Peppol mimo Evropu byly zřízeny v asijsko-pacifickém regionu:

S rozšiřováním povinností se zvětšila i velikost sítě. V dubnu 2024, ještě předtím, než v Belgii vstoupila v platnost povinnost pro B2B, uváděla společnost OpenPeppol v síti 1 016 364 registrovaných příjemců. Tento počet zahrnuje registrované příjemce, nikoli jednotlivé společnosti.

Mnohá tradiční EDI řešení propojovala obchodní partnery prostřednictvím bilaterálních dohod a konfigurací přizpůsobených konkrétním partnerům. Každý nový partner vyžadoval vlastní nastavení, takže náklady rostly s každým novým připojením.

Provozovatelé (VAN) pak fungovali jako zprostředkovatelé. Tento systém funguje, pokud obě strany využívají stejného provozovatele, avšak v případě různých provozovatelů jsou nutné roamingové dohody, které však mezinárodní obchodní partneři málokdy sdílejí.

Peppol využívá model čtyř účastníků: odesílatel, přístupový bod odesílatele, přístupový bod příjemce a příjemce. Odesílající přístupový bod pomocí vyhledávání v databázích SML a SMP zjistí přístupový bod příjemce a typy dokumentů, které příjemce přijímá, takže obě strany nepotřebují ani společného poskytovatele, ani oboustranné připojení.

Některé země přidávají pátý článek: daňový úřad. V tomto decentralizovaném modelu, známém jako DCTCE (Decentralized Continuous Transaction Control and Exchange), poskytovatelé služeb předávají daňová data úřadu, zatímco faktura stále putuje mezi přístupovými body jednotlivých podniků, takže úřad jednotlivé faktury nezastavuje ani neschvaluje. Ve Spojených arabských emirátech stanovilo ministerské rozhodnutí č. 244 z roku 2025 pilotní a dobrovolnou fázi od 1. července 2026 a vyžaduje, aby velké podniky tento systém zavedly do 1. ledna 2027. Slovensko zavádí povinnou vnitrostátní elektronickou fakturaci B2B s pětistranným hlášením od 1. ledna 2027, přičemž transakce v rámci EU by měly následovat od 1. července 2030.

Systém Peppol sám o sobě není zákonnou povinností, ale stále více vnitrostátních předpisů se na něj odvolává. Belgie od 1. ledna 2026 vyžaduje strukturované elektronické faktury pro téměř všechny vnitrostátní transakce mezi podniky podléhajícími DPH, přičemž Peppol je výchozím kanálem. Od 1. ledna 2027 musí norské podniky s povinností vést účetnictví vystavovat elektronické faktury jiným podnikům s povinností vést účetnictví, které jsou registrovány pro jejich příjem, a od 1. ledna 2030 musí být všechny tyto podniky schopny elektronické faktury přijímat. Schválenými formáty jsou EHF a Peppol BIS Billing ; formát PDF nesplňuje požadavek, pokud je odběratel schopen přijímat elektronické faktury. Požadavky na elektronickou fakturaci podle zemí.

Společnost Qvalia je certifikovaným přístupovým bodem Peppol a poskytovatelem služeb SMP. Propojujeme firmy a softwarové platformy se sítí, registrujeme identifikátory Peppol a zajišťujeme doručování. Přečtěte si, jak fungujeme jako váš poskytovatel služeb Peppol, nebo si prostudujte dokumentaci a implementační příručku Peppol.